Jednoho dne před téměř třiceti lety, objevila manželka Nicholase Wintona album, které bylo plné vzpomínek. Vzpomínek na hrůzostrašnou minulost, která vyústila v záchranu života. A ne jednoho.
Album bylo plné fotek, dopisů, jmen a cestovních dokladů zachráněných osob samotným Nicholasem Wintonem. Šlo o dojemné příběhy lidí, kterým zachránil život, jak se později své manželce také přiznal. V Československu totiž zachránil 669 židovských dětí, které měly chvíli před transportem do plynových komor. Šlo samozřejmě o éru Holocaustu.
Nicholas Winton byl tehdy osmadvacetiletý londýnský makléř s obrovským srdcem. Jeho tajemství si manželka pochopitelně nenechala jen pro sebe a pochlubila se světu, aby ten věděl, o jaký záslužný čin se dopustil její muž. Tato informace na sebe nenechala dlouho čekat a rázem svět Wintonovi poděkoval nejen ulicemi, které dostaly jeho jméno, nejen sochami jeho podobizny (například v Praze máme bronzového Wintona přímo na hlavním vlakovém nádraží), ale Nicholas Winton byl rovněž nominován na Nobelovu cenu míru a obdržel titul sira.
Jeho „děti“ dospěly a rozmnožily se do celého světa. Měly možnost studovat a tohoto daru využily – staly se z nich významní lékaři, vědci, ale i režiséři filmů. Wintonovy děti však měly především možnost žít a založit svou vlastní rodinu. Dnes jejich následná linie čítá přes šest tisíc nových životů, které by nevznikly bez tohoto záslužného muže, který již není mezi námi.
Prohlašujeme, že autoři ani provozovatel webu nepřebírají zodpovědnost za případné újmy způsobené využíváním léčebných metod v tomto článku. Ačkoliv jsou recepty, rady nebo léčebné metody v tomto článku psány s nejlepším svědomím autora textu, jejich použití je na vlastní nebezpečí a mělo by probíhat výhradně po konzultaci s vaším lékařem.
