Slyšeli jste někdy o epidemii smíchu v Tanganice? Jak dlouho trvala, kolik lidí jí bylo zasaženo a může smích zabíjet?
Vše začalo v roce 1962 ve vesničce Kashasha
Byl rok 1962 a v internátní škole pro dívky ve vesnici Kashasha, nedaleko Viktoriina jezera, probíhal běžný školní den. Dnes už tahle oblast patří k Tanzanii, tehdy to ale byla ještě součást Tanganiky. Všechno šlo jako obvykle – dokud se uprostřed hodiny nezačala jedna z dívek zničehonic hlasitě smát. Pak se přidala další. Možná i třetí. A smích se nedal zastavit.
Dodnes nikdo přesně neví, co se tehdy stalo. Jeden zdroj tvrdí, že to začalo u jediné žákyně, jiný mluví o dvou, další rovnou o třech. Jisté ale je, že tehdy nikdo netušil, že tahle drobná epizoda spustí něco mnohem většího.
Nekontrolovatelné šíření smíchu
Ať už byl začátek jakýkoli, smích se začal rychle šířit po celé škole. Brzy jím byly zasaženy desítky dívek – podle zpráv se smálo více než 90 ze 159 studentek. Situace se vymkla kontrole natolik, že škola musela být nakonec uzavřena. A tím to zdaleka neskončilo. Epidemie smíchu se postupně rozšířila i do okolních komunit a vesnic.
Rozsah epidemie
Zdá se vám představa nekontrolovatelně šířícího se smíchu směšná? Ačkoliv události, ke kterým v šedesátých letech v Africe došlo, mohou znít směšně, k smíchu rozhodně nebyly. Epidemie smíchu totiž postihla více jak 1000 lidí a převážně se jednalo o děti a mladistvé. Podle tehdejších zpráv muselo nakonec zavřít brány celkem čtrnáct škol. Důvod? Záchvaty smíchu, které se šířily jako lavina. Postižení se smáli nekontrolovatelně – někdy celé hodiny, v krajních případech dokonce i několik dní. A nebyl to žádný veselý smích. Přicházel ve vlnách, často náhle a bez varování, a provázely ho i další zvláštní projevy – někteří běhali sem a tam, jiní se začali chovat agresivně. Celá situace působila naprosto chaoticky a nikdo si s ní nevěděl rady. Dále se k smíchu přidával také pláč, pocity úzkosti, bolesti břicha a omdlévání.
Masové psychogenní onemocnění
Říkáte si, že epidemie smíchu v Tanganice potvrzuje tvrzení o tom, že smích je nakažlivý a o nic jiného se nejednalo? Bohužel tento případ byl popsán jako příklad masového psychogenního onemocnění. O co se jedná? Masové psychogenní onemocnění, někdy též nazývané jako masová hysterie, je jev, který postihuje skupinu lidí. Postižení začnou najednou vykazovat nějaké určité symptomy, které mají psychický původ. Často se jedná o halucinace, problémy s dýcháním nebo například pláč. Smích je rozhodně velmi netradičním projevem.
Protože tyto stavy nemají biologickou příčinu, nelze je léčit, ani jim předcházet. Jediné, co mohou postižení jedinci udělat, je čekat, až symptomy samovolně odezní. V Tanganice se smích šířil více jak rok, neboť poslední případ epidemie smíchu byl zaznamenán v polovině roku 1963. Tedy o celý rok a půl později, než byl zaznamenán jeho vznik.
Co spustilo epidemii smíchu v Tanganice?
Na počátku epidemie smíchu nebyla veselá historka, které se školačky nemohly přestat smát, ale podle odborníků se jednalo o reakci na trauma. Ve škole panoval nový systém, pro zemi se jednalo o období plné nejistoty a změn, docházelo ke střetu tradičních zvyků a západního typu vzdělávání a smích byl vlastně jen způsobem, jak své negativní pocity ventilovat. O tom svědčí i nepříjemné doprovodné projevy, které jsme zmínili. Pokud vám toto uzavření případu epidemie smíchu připadá nedostatečné, bohužel pro vás nemáme lepší odpověď. Vědci se zkrátka shodli na tom, že spouštěčem byla aktuální situace v Tanganice, jež spustila u žáků stresovou reakci. Nejlépe byl případ epidemie smíchu v Tanganice popsán v lékařském časopise Central African Journal of Medicine, kde o něm vyšel článek v květnu roku 1963.
Smích může zabíjet
Smích máme většinou spojený s něčím příjemným – s radostí, pohodou nebo zábavou. Ale občas může mít i svou odvrácenou tvář. V opravdu výjimečných případech se totiž může stát až nečekaně nebezpečným. I když jde o velmi vzácné situace, ukazují, že ani smích nemusí být vždycky úplně neškodný. Pokud se někdo směje hodně intenzivně, může to spustit silné vyplavení adrenalinu, které u některých lidí rozhodí srdeční rytmus. U lidí se srdečními problémy to pak může být i život ohrožující. A podobné riziko hrozí i u pacientů s epilepsií – silný záchvat smíchu u nich může vyvolat epileptický záchvat.
Tím nejznámějším případem úmrtí v důsledku nadměrného smíchu je případ řeckého filozofa Chrysippusa. Ten se měl údajně smát svému vlastnímu vtipu tak intenzivně, že ho to skutečně zabilo. K podobné situaci ale došlo také v sedmdesátých letech minulého století. Když Angličan Alex Mitchell sledoval se svou manželkou komediální pořad The Goodies, dostal téměř půlhodinový záchvat smíchu a následně zemřel. Lékaři u něj při pitvě zjistili vrozenou srdeční vadu, o které Alex nevěděl. Podobný případ se stal Dánovi Ole Bentzenovi. Ten zemřel ve věku 71 let a příčinou jeho smrti byl infarkt. Ten u něj nastal v důsledku smíchu. Při sledování pořadu Ryba jménem Wanda dostal tak nekontrolovatelný záchvat smíchu, že ho stál bohužel život.
Přestože se o smíchu hovoří jako o zázračném léku, ne vždy je to pravda. Důkazem toho, že smích může být prokletím, svědčí bizarní epidemie smíchu v Tanganice, ale také případy úmrtí v důsledku smíchu. Ty jsou sice skutečně ojedinělé, ale lidé, kteří trpí srdečními problémy, by se měli mít na pozoru. Stačí jeden silný záchvat smíchu a tělo na něj může zareagovat jinak, než by se vám líbilo.
Zdroj textu: www.journals.co.za, www.atlasobscura.com
Zdroj foto: www.freepik.com
Prohlašujeme, že autoři ani provozovatel webu nepřebírají zodpovědnost za případné újmy způsobené využíváním léčebných metod v tomto článku. Ačkoliv jsou recepty, rady nebo léčebné metody v tomto článku psány s nejlepším svědomím autora textu, jejich použití je na vlastní nebezpečí a mělo by probíhat výhradně po konzultaci s vaším lékařem.
