Ačkoli se v posledních letech veřejné povědomí o depresích výrazně zlepšilo, stále většina lidí ve společnosti přehlíží nebo mylně chápe její příznaky.
Kvůli přetrvávajícímu stigmatu ne vždy poznáme, že my nebo lidé z našeho okolí bojujeme s touto chorobou. Ještě horší je fakt, že u mnoha lidí není tato diagnóza stanovena kvůli chybným předpokladům o tom, jak se deprese projevuje.
Je důležité pomoci i těm, kteří se potýkají s nemocemi, které nejsou viditelné. Zde jsou některé příznaky, podle nichž poznáte, že váš blízký nebo vy sami, trpí skrytou depresí.
Nemusí vypadat, že „má depresi“
Kvůli médiím a kulturním stereotypům předpokládá většina z nás, že člověka s depresí poznáte téměř na první pohled. Představujeme si jej jako někoho, kdo zřídkakdy opouští svůj pokoj, nedbá o sebe a neustále se tváří smutně. Avšak není to tak vždy.
Lidé se od sebe samozřejmě liší a také se liší příznaky a schopnost se s depresí vypořádat. Mnozí z nás si dokážou udržet „fasádu“ dobrého duševního zdraví, aby se ochránili. To však neznamená, že ti, kteří si tento postoj nezvládnou udržet, jsou „slabší“ než ti, kdo to dokážou.
Vyčerpanost a častá únava
Převládající vedlejší účinek deprese je neustálé vyčerpání. Ne každý se musí s tímto problémem potýkat, ale je velmi běžný, a často může být dokonce jedním z nejhorších vedlejších účinků tohoto duševního onemocnění.
Jestliže tedy někdo žije s nediagnostikovanou poruchou deprese, často se mu může stát, že se po ránu probouzí s pocitem, jako kdyby spal jen pár hodin. Ještě horší je, že okolí je může obviňovat z toho, že jsou například líní.
Jedná se tedy o příznak deprese, který je těžké utajit před ostatními. Přesto se s ním nikdo nechce moc svěřovat, protože to často ovlivňuje jejich pracovní zátěž a osobní vztahy.
Podrážděnost
Chování depresivní osoby může být interpretováno jako melancholie, i když to není to, co skutečně cítí. Mezi často přehlížený příznak deprese může patřit například i podrážděnost, což by mělo být pochopitelné, neboť tento zdravotní problém nelze přesně definovat ani měřit.
Snaha bojovat s příznaky deprese způsobuje, že pacientovi zbývá už jen malý prostor pro trpělivost a porozumění.
Pokud někdo, koho znáte, zjistí, že je klinicky depresivní a oznámí vám tento fakt, možná budete překvapeni tím, že jeho chování neodpovídalo běžné mylné představě o plaché, tiché depresi. Náladovost a podrážděnost jsou totiž jejími častými příznaky.
Málo emocí
Mezi hlavní mylné představy o depresi patří „pocit“ smutku. Často se však stává, že lidé v depresi necítí téměř nic a emoce prožívají jen velmi povrchně. Opět se samozřejmě liší každý jednotlivec, ale někteří lidé říkají, že v depresi jsou téměř „necitliví“ a nejčastější emoce, kterou prožívají, je jakýsi smutek nebo podráždění.
Proto se nedivte, že tito lidé budou možná nevhodně a podrážděně reagovat na vaše slova a gesta náklonnosti, protože pro jejich mozky může být obtížné je zpracovat.
Vzdání se milovaných činností
Dalším znamením, že člověk trpí depresí, může být fakt, že ztrácí zájem o aktivity, které ho dříve bavily. Jak již bylo uvedeno výše, deprese je nejen fyzicky, ale také psychicky vyčerpávající a kazí radost ze všech věcí, které vám ještě do nedávna přišly zábavné.
Abnormální stravovací návyky
Abnormální stravovací návyky se většinou vyvinou ze dvou důvodů: jako forma k překonání či jako vedlejší účinek nedostatku sebeúcty. Přílišný či naopak nedostatečný příjem potravy je společným znakem deprese. Častější je přejídání, protože jídlo je v tomto případě často jediným zdrojem potěšení depresivní osoby.
Když jí depresivní člověk příliš málo, je to často proto, že deprese ovlivňuje jeho chuť k jídlu. Může to být podvědomá potřeba pacienta ovládat alespoň něco, když už neovládá svou depresi. Jestliže člověk nemá depresi diagnostikovanou, může se v tomto ohledu stát snadným terčem kritiky.
„Špatné“ a „lepší“ dny
I deprese může mít své vzestupy a pády. Pokud má někdo skrytou nebo nediagnostikovanou depresi, může se zdát, že má náhodné výkyvy nálady, v závislosti na tom, zda je jeho deprese konzistentní, či nikoli. Okolí si může myslet, že tyto změny jsou bez příčiny, přičemž se jedná o příznak duševní choroby.
Pokud víte, že daná osoba trpí depresí, je přirozené si myslet, že její stav se trvale zlepšil poté, co měla několik „dobrých“ dnů. I když je samozřejmě skvělý jakýkoli posun k lepšímu, vždy byste i v tomto případě měli být ostražití a připraveni nabídnout pomocnou ruku, pokud bude opět potřeba. Za předpokladu, že se zcela zotavili a vy byste je příliš rychle začali do něčeho tlačit, deprese by se mohla znovu vrátit.
Prohlašujeme, že autoři ani provozovatel webu nepřebírají zodpovědnost za případné újmy způsobené využíváním léčebných metod v tomto článku. Ačkoliv jsou recepty, rady nebo léčebné metody v tomto článku psány s nejlepším svědomím autora textu, jejich použití je na vlastní nebezpečí a mělo by probíhat výhradně po konzultaci s vaším lékařem.
