„Mám asi úzkost.“ „To byla panická ataka.“ Tyhle věty dnes slyšíme čím dál častěji. Jenže úzkost a panická ataka nejsou totéž. Ano, souvisejí spolu, ano, obě umí člověka vyděsit, ale jejich průběh i intenzita se výrazně liší. A pochopit ten rozdíl je důležité, abyste věděli, jak s tím pracovat.
Úzkost jako dlouhodobé napětí
Úzkost si představte jako tiché, ale vytrvalé napětí. Není to výbuch, ale je to spíš stav, kdy jste pořád trochu ve střehu. Nejhorší je hlava, která si jede scénáře dopředu a straší vás otázkami typu: co když to nezvládnu, co když se něco pokazí a co když se mi něco stane?
Tělo reaguje sice jemně, ale nepříjemnými příznaky jako jsou:
- svírání žaludku,
- tlak na hrudi,
- zhoršený spánek,
- vnitřní neklid.
Člověk sice funguje, chodí do práce, stará se o rodinu, ale jakoby s permanentně zapnutým alarmem. Tato úzkost může trvat týdny, měsíce. Někdy se zhorší ve stresu, jindy se stáhne do pozadí, ale často je tam pořád.
Panická ataka jako náhlý náraz
Panická ataka je jiný příběh. Přijde rychle, a často úplně bez varování, když sedíte doma, jedete autem, nebo klidně stojíte v obchodě. A najednou se to rozjede. Srdce buší jako splašené, nemůžete se nadechnout, motá se vám hlava a třesou se vám ruce. Můžete mít pocit, že omdlíte nebo že dostáváte infarkt. Vrchol panické ataky obvykle trvá několik minut, ale těch pár minut může být extrémně intenzivních. Pro člověka, který to zažije poprvé, je to často děsivý zážitek.
V čem se tedy liší úzkost a panická ataka
Úzkost připomíná dlouhodobé napětí, které běží někde na pozadí. Není výbušná, ale vytrvalá. Panická ataka naopak udeří náhle a s plnou silou, jako když někdo zmáčkne nouzové tlačítko. Úzkost může být slabší, ale trvá déle, panická ataka je krátká, zato extrémně intenzivní. Rozdíl je i v prožívání kontroly. U úzkosti si většinou uvědomujete, čeho se bojíte, i když je strach přehnaný. U panické ataky často přichází pocit, že se děje něco zásadně nebezpečného, přestože objektivně žádná hrozba není. Mozek reaguje, jako by šlo o život, i když reálně nejde.
Co se děje v těle?
Oba stavy aktivují stejný mechanismus, kdy tělo přepne do režimu boj nebo útěk. Zrychlí se tep, zrychlí se dýchání a svaly se napnou. Rozdíl je hlavně v intenzitě. U úzkosti běží tento režim dlouhodobě, ale na nižší úrovni. U panické ataky se spustí naplno a prudce. A právě ta prudkost vyvolává pocit ohrožení.
Strach ze strachu a vyhýbavé chování
Jedna z největších pastí přichází ve chvíli, kdy se člověk nezačne bát jen samotných příznaků, ale i toho, že přijdou znovu. Po panické atace může vzniknout silný strach z další epizody. Člověk začne víc sledovat své tělo, každý rychlejší tep vyhodnocuje jako hrozbu a napětí tím paradoxně ještě zvyšuje.
Postupně se může rozvinout vyhýbavé chování. Někdo přestane jezdit MHD, jiný se vyhýbá obchodním centrům, dalším vadí cestování nebo delší pobyt mimo domov. Krátkodobě to přinese úlevu, dlouhodobě to ale zužuje životní prostor. A právě tady je důležité zasáhnout dřív, než úzkost začne řídit každodenní program.
Kdy už to neřešit sami
Pokud úzkost ovlivňuje každodenní fungování, spánek, práci nebo vztahy, není ostuda vyhledat odbornou pomoc. Stejně tak opakované panické ataky si zaslouží řešení. Psychoterapie dokáže pomoci pochopit spouštěče i naučit techniky, jak s příznaky pracovat, někdy je vhodná i medikace. Důležité je vědět, že obojí je léčitelné.
Úzkost ani panická ataka nejsou slabost. Jsou to jen reakce nervového systému, který je přetížený. Rozdíl mezi nimi spočívá hlavně v tom, jak rychle udeří a jak moc vás na chvíli vyvedou z rovnováhy.
Zdroj textu: jamanetwork.com, bmj.com, psychologytoday.com
Zdroj foto: freepik.com
Prohlašujeme, že autoři ani provozovatel webu nepřebírají zodpovědnost za případné újmy způsobené využíváním léčebných metod v tomto článku. Ačkoliv jsou recepty, rady nebo léčebné metody v tomto článku psány s nejlepším svědomím autora textu, jejich použití je na vlastní nebezpečí a mělo by probíhat výhradně po konzultaci s vaším lékařem.
