Ležíte v posteli, konečně se uklidníte, tělo začne „vypínat“… a najednou cuknutí. Někdy jen lehké škubnutí nohou, jindy pocit, jako byste spadli z výšky. V tu chvíli jste zpátky vzhůru, srdce trochu rychleji bije a spánek je pryč. Nepříjemné, ale zároveň dost běžné.
Tenhle jev má dokonce svoje jméno. Říká se mu hypnický záškub. Zažije ho velká část lidí, jen ne každý si to pamatuje. Objevuje se přesně na hraně mezi bděním a spánkem, kdy mozek postupně přepíná režimy. A právě v téhle fázi se někdy „sekne“ komunikace mezi tělem a hlavou.
Co se děje v těle ve chvíli, kdy usínáte?
Usínání není vypínač. Je to proces, při kterém se postupně zpomalují funkce těla, klesá tep, uvolňují se svaly a zpomaluje se dech. Mozek přechází z aktivního režimu do klidnějšího, ale ne všechno se vypíná najednou.
A tady vzniká prostor pro ten zvláštní moment. Tělo se začne uvolňovat, svaly „povolí“, a mozek si to někdy vyloží jako signál pádu. Jakmile tohle vyhodnotí, vyšle impulz, který tělo naopak rychle „probudí“. Výsledek je ten známý cukavý pohyb nebo pocit, že padáte.
Zní to zvláštně, ale dává to smysl. Mozek je nastavený na to, aby reagoval na nečekané změny. A náhlé uvolnění svalů může vnímat jako problém, na který je potřeba reagovat.
Proč to někdy působí tak reálně?
Ten pocit pádu není jen fyzický. Často ho doprovází krátký „obraz“ nebo vjem, jako byste opravdu uklouzli nebo spadli. To souvisí s tím, že mozek už je částečně v režimu snění, ale ještě není úplně „odpojený“.
Výsledkem je zvláštní mix reality a snu. Tělo leží v posteli, ale mozek si na zlomek vteřiny vytvoří situaci, která tomu pohybu odpovídá. Proto to nepůsobí jako obyčejné škubnutí, ale jako něco mnohem intenzivnějšího.
Proč se to objevuje častěji v některých situacích?
Ne každý to zažívá stejně často. Někdo občas, někdo skoro každý večer. Velkou roli hraje stres a únava. Když je tělo přetížené, přechod mezi bděním a spánkem není tak plynulý.
Další faktor je nepravidelný režim. Když chodíte spát pokaždé jinak, tělo nemá jasný rytmus a usínání může být „rozházené“. Podobně funguje i kofein nebo jiné stimulanty, které drží mozek aktivní déle, než by měl. Svoje dělá i to, co děláte těsně před spaním. Telefon, práce, přemýšlení nad věcmi. Mozek je pořád v aktivním režimu a přechod do spánku je pak ostřejší.
Má to nějaký hlubší význam a dá se tomu zabránit?
Ve většině případů ne. Hypnické záškuby jsou považované za normální součást usínání. Neznamenají, že je s tělem něco špatně, jsou spíš vedlejším efektem toho, jak složitý proces usínání vlastně je. Problém by mohl být až ve chvíli, kdy se to objevuje extrémně často, výrazně vás to budí nebo je to spojené s dalšími potížemi. V takovém případě má smysl to řešit, ale u běžného člověka to není potřeba.
Úplně se tomu zabránit nedá, ale dá se to omezit. Pomáhá zklidnit večer, méně stimulů, méně obrazovek, víc klidu. Tělo pak přechází do spánku plynuleji. Také pomáhá i pravidelný režim, chodit spát zhruba ve stejnou dobu a dát tělu signál, že se blíží odpočinek. A taky nepřetěžovat hlavu těsně před spaním.
Když se to objeví, nejlepší je to neřešit. Čím víc nad tím přemýšlíte, tím víc to vnímáte. A paradoxně se to může objevovat častěji. Pocit pádu při usínání působí divně, někdy až nepříjemně, ale ve skutečnosti je to běžná věc. Tělo a mozek si jen předávají informace trochu jinak, než by měly.
Jakmile víte, co za tím stojí, přestane to působit tak dramaticky. A většinou to postupně začne ustupovat samo, jakmile se zklidní režim a tělo se dostane do rovnováhy.
Zdroj foto: freepik.com
Zdroj textu: sleepfoundation.org, medicalnewstoday.com, mayoclinic.org, wikipedia.org
Prohlašujeme, že autoři ani provozovatel webu nepřebírají zodpovědnost za případné újmy způsobené využíváním léčebných metod v tomto článku. Ačkoliv jsou recepty, rady nebo léčebné metody v tomto článku psány s nejlepším svědomím autora textu, jejich použití je na vlastní nebezpečí a mělo by probíhat výhradně po konzultaci s vaším lékařem.
