Když se řekne alergie, většina lidí si představí pyl, kočky nebo oříšky. Ale vlastní pot? To už zní skoro absurdně. Jenže právě tohle existuje. A častěji, než byste čekali. Tělo se v některých případech začne bránit látce, kterou si samo vyrábí. A výsledkem jsou vyrážky, pálení, svědění a někdy i panický strach z pocení.
Tělo vede válku samo se sebou
Pocení je úplně přirozená věc. Pomáhá nám regulovat teplotu, odvádí toxiny a ochlazuje kůži. Jenže u lidí s cholinergní urtikarií se po pocení objeví kopřivka, červené pupínky nebo svědění. Stačí pár minut cvičení, stres nebo horká sprcha, a tělo reaguje, jako by bylo v ohrožení.
Na vině je přehnaná reakce imunitního systému. Ten si z neznámého důvodu začne myslet, že bílkoviny z potu jsou nepřítel. A spustí obranný poplach: rozšíří cévy, uvolní histamin a vyvolá typickou alergickou reakci. Jenže nepřítel v tomto případě není pyl ani roztoč, ale vy sami. Problém je, že pot obsahuje stovky různých látek. Od soli přes aminokyseliny až po hormony. Každý člověk má složení potu trochu jiné, a proto se alergie neprojevuje u všech stejně. Někdo má jen mírné pálení, jiný se po každém fyzickém výkonu osype jako po kontaktu s kopřivou.
Jak poznat alergii na svůj pot?
Vyrážka se obvykle objeví krátce po pocení, typicky do deseti minut. Nejčastěji na hrudi, krku nebo pažích, tedy tam, kde je kůže tenká. Pupínky bývají drobné, červené, a pálí nebo svědí. Po několika minutách většinou zmizí, ale někdy přecházejí do větších ložisek, která vypadají jako spálenina.
Lidé s těžší formou alergie mohou mít i dýchací potíže, tlak na hrudi nebo závratě. Někdy se přidá i panická reakce. Mozek si spojí pocení s bolestí, a tělo se pak začne bránit i pouhé představě fyzické námahy.
Zajímavé je, že pot sám o sobě není problém. U většiny pacientů je příčinou reakce na látky, které pot vyvolávají, ne na pot jako takový. Typicky jde o přehřátí, stres nebo adrenalin. Proto se alergie často rozjede i v situacích, kdy člověk vůbec necvičí, třeba při hádce nebo trémě.
Jak se s tím dá bojovat
Na tuhle zvláštní alergii bohužel neexistuje žádné kouzelné tlačítko, které by ji vypnulo. Lékaři se proto většinou snaží tělo spíš přeprogramovat. Naučit ho, že pot není žádný vetřelec. Jde to pomalu, ale dá se to zvládnout.
Základem bývají antihistaminika, která tlumí přehnanou imunitní reakci. Někomu zabírají skvěle, jiný musí zkoušet různé typy, než se najde ten pravý. Zajímavé ale je, že pomáhá i pohyb. Přesně ten, který pot vyvolává. Když se člověk začne potit častěji a v menších dávkách, tělo si na to postupně zvyká a přestává panikařit.
U lidí, kteří mají potíže opravdu silné, se občas nasazují léky, které omezují samotné pocení. Ty sice dokážou ulevit, ale mají i své ale. Mohou rozházet tep, vysušit sliznice a člověk se po nich cítí jak po probdělé noci. Proto se používají jen ve vážnějších případech.
Poměrně dobře funguje i světelná terapie, kdy se pokožka ošetřuje speciálním UV světlem. Pomáhá zklidnit podrážděnou kůži a snížit citlivost imunitního systému. A protože stres celý problém často spouští, lékaři doporučují přidat i něco na zklidnění – třeba dechová cvičení, meditaci nebo obyčejné procházky, které tělo i hlavu vrátí do rovnováhy.
Pot, který za nic nemůže
Lidé s touto alergií to mají těžké. Pocení je pro nás ostatní běžné, ale pro ně znamená bolest. Někdy to vede až k sociální izolaci. Vyhýbají se cvičení, horku i kontaktu s ostatními. Každý náznak fyzické námahy totiž může spustit nepříjemnou reakci.
Psychologové upozorňují, že právě strach z pocení může být horší než samotná alergie. Člověk začne potlačovat přirozené tělesné procesy, což paradoxně vede k ještě většímu stresu. A stres zvyšuje produkci potu. Dokonalý začarovaný kruh. Proto je součástí léčby často i psychoterapie. Nejde o to vyléčit hlavu, ale pomoct tělu, aby se přestalo bát samo sebe.
Existuje prevence?
Úplně zabránit se tomu nedá, ale pár věcí pomáhá. Jako například vyhýbat se přehřátí, nosit prodyšné oblečení a omezit příliš kořeněná jídla, která spouštějí pocení. Kůže by měla být v pohodě a hydratovaná, bez podráždění, bez parfémů, které mohou reakci zhoršit. Pomáhá i postupné vystavování teplu. Například vlažná sprcha místo horké, nebo pomalejší tempo cvičení. A hlavně nesnažte se pot úplně zastavit! Je to přirozený způsob, jak tělo udržuje rovnováhu. Když mu to znemožníme, dřív nebo později si cestu najde jinde.
Pot jako přítel
Představa, že bychom mohli být alergičtí sami na sebe, zní jako špatný vtip. Ale naše tělo je složitější, než si chceme připustit. Občas se prostě splete a zamění kamaráda za nepřítele. Alergie na pot není žádná rarita, i když se o ní moc nemluví. Možná proto, že působí bizarně. Jenže pro lidi, kteří ji mají, je každé léto doslova zkouškou odvahy. A přitom nejde o nic jiného než o přehnanou obranu těla, které to celé vlastně myslí dobře.
Takže příště, až vám někdo řekne, že má alergii na vlastní pot, nedívejte se na něj s údivem. Jeho tělo se prostě jen snaží pomoct a jen to trochu přehání.
Zdroj textu: https://www.uspharmacist.com, https://www.glamour.com
Zdroj foto: www.freepik.com
Prohlašujeme, že autoři ani provozovatel webu nepřebírají zodpovědnost za případné újmy způsobené využíváním léčebných metod v tomto článku. Ačkoliv jsou recepty, rady nebo léčebné metody v tomto článku psány s nejlepším svědomím autora textu, jejich použití je na vlastní nebezpečí a mělo by probíhat výhradně po konzultaci s vaším lékařem.
