Říká se, že čistota je půl zdraví. Jenže kdyby se podíval někdo pod mikroskop na naše „čisté“ ruce, možná by radši zhasl. Na kůži to žije jak na jarmarku. Bakterie, kvasinky, viry, roztoči, celé kolonie tvorů, kteří si tam v klidu vegetí, zatímco my se tváříme, že jsme sterilní jako operační sál. A to i po pátém mytí levandulovým mýdlem.
Naše ruce jsou tak trochu divočina
Každý čtvereční centimetr dlaně je něco jako mikroskopická džungle. Jedni tam staví domy, druzí konzumují náš pot, další se schovávají mezi prsty, protože tam je teplo a vlhko. Vědci tvrdí, že na rukách se běžně vyskytuje přes sto padesát různých druhů bakterií. Sto padesát! A to mluvíme o lidech, kteří si ruce fakt myjí. Ti ostatní by pod světlem mikroskopu asi svítili jak noční město z vesmíru.
Nicméně většina z těchto bakterií nám nijak neškodí. Naopak, jsou pro nás přínosné. Udržují pH, vyrábějí ochranný film a vyhazují vetřelce, kteří by nám chtěli znepříjemnit život. V podstatě takový neviditelný úklidový servis, co funguje 24/7 a nikdy si nebere dovolenou.
Proč ruce voní každému jinak?
Ta vůně, kterou po sobě necháváte na skle, oblečení nebo na cizí ruce, není jen parfém. Je to směs potu, tuků a produktů, které tvoří mikrobi žijící na vaší kůži. Každý má jinou kombinaci, a právě podle ní dokážou psi rozpoznat svého pána nebo novorozenec svou matku. Některé bakterie dokonce rozkládají pot tak, že vznikají látky podobné feromonům. Proto nás někdy k někomu táhne víc, i když nevíme proč. Jinými slovy, naše ruce „mluví“ jazykem, který necítíme vědomě, ale naše tělo mu rozumí dokonale.
Mýdlo, dezinfekce a konec dobrých časů
Když se řekne čisté ruce, většina z nás má pocit, že čím víc pěny, tím líp. Jenže to je omyl. Časté mytí, hlavně s antibakteriálním mýdlem, dá zabrat nejen těm špatným, ale i těm prospěšným. Zmizí film, kůže se vysuší, popraská, a tím paradoxně otevřeme dveře bakteriím, které jsme tam vůbec nechtěli.
Je to trochu jako když vyženete z louky včely a nastěhují se vám tam vosy. Vypadá to pořád čistě, ale ve skutečnosti jste si zadělali na problém. Dermatologové už to říkají roky: stačí obyčejné mýdlo a voda. Alkoholový gel použijte, když není zbytí, jako třeba v MHD nebo po návštěvě veřejného WC. A krém na ruce není rozmar, ale obrana. Kůže bez ochranného filmu je jak otevřená brána do hradu.
Kdyby se naše ruce natočily ve 4K rozlišení, viděli bychom fascinující podívanou. Některé bakterie žijí v hlubších vrstvách kůže, jiné přežívají jen pár minut po kontaktu s okolím. Přijdete domů, vezmete mobil, zapnete světlo, poškrábete se na nose, a mikrobi se vesele stěhují tam a zpátky jak turisté s batůžkem.
Mimochodem, mobilní telefon je něco jako letiště pro mikroby. Z ruky do kapsy, z kapsy na stůl, z toalety do postele. Jenže i když to zní děsivě, většina z nich nám nijak neublíží. Vlastně patří k nám.
Proč je dobře, že nejsme sterilní?
Tělo si se světem mikrobů vytvořilo dohodu. Oni nás chrání, my jim dáváme střechu nad hlavou. Funguje to tisíce let. Když ten vztah narušíme, třeba přílišným čištěním, začne to skřípat. Imunitní systém zleniví, přestane rozlišovat mezi dobrým a špatným, a začne útočit i tam, kde nemá. Není náhoda, že děti, které vyrůstají v přehnaně sterilním prostředí, bývají častěji alergické. Jejich tělo se prostě nikdy nenaučilo, že ne všechno malé a neviditelné je nepřítel.
Jak si tedy mýt ruce?
Mýt ano, ale s rozumem. Nepřehánět to, neničit kůži alkoholem a dopřát jí trochu péče. Ruce nejsou laboratoř, ale živý organismus, který potřebuje rovnováhu. A hlavně nepanikařte, když vám někdo podá ruku. To, že tam žije celá armáda mikrobů, je naprosto v pořádku. Jsou to ti samí, kteří vás chrání, když si sáhnete na kliku, otevřete dveře nebo si vezmete housku v obchodě.
Co všechno ovlivňuje, jaké mikroby nosíme?
Není to jen o tom, jak často si myjete ruce. Mikrobiální osazenstvo se mění podle ročního období, počasí, jídelníčku i nálady. Když jste ve stresu, potíte se jinak, a tím měníte chemické prostředí na kůži. Stačí pár dní špatného spánku a mikrobiom se promíchá. I kosmetika a parfém dělají své: vůně, které milujeme, můžou některé druhy mikrobů úplně odradit a jiné naopak přilákat. Proto má každý člověk nejen svůj otisk prstu, ale i vlastní vůni zdraví.
Imunita a mikrobi na rukách spolu vedou nekonečný dialog. Když je všechno v rovnováze, imunitní buňky vědí, kdo jsou přátelé. Ale jakmile dojde k podráždění nebo častému mytí, kůže vyšle signál o poplachu. Obranné buňky se rozběhnou do akce a začnou vyklízet i ty, kteří tam byli odjakživa doma.
Výsledkem je podráždění, ekzém nebo přecitlivělost. Právě proto má kůže, a hlavně ruce, často problémy v zimě. Suchý vzduch, mýdla a chlad rozbijí jejich spolupráci a tělo se zbytečně brání. Ruce tak někdy nebolí kvůli mrazu, ale kvůli zmatku mezi imunitou a mikroby.
Ruce jsou trochu jako deník, který si neuvědomujeme, že píšeme. Z mikrobiomu ruky dokážou během pár hodin poznat, na jakém jste byli místě nebo čeho jste se dotýkali. Každá povrchová vrstva nese jinou kombinaci bakterií a ta se dá vysledovat jako stopa. Na rukách tak zůstávají vzpomínky z prostředí, i když už si dávno myslíte, že jste je smyli. Je to trochu děsivé, ale taky fascinující – tělo si prostě pamatuje víc, než hlava tuší.
Zdroje textu: https://dermnetnz.org, https://www.popsci.com
Zdroj foto: www.freepik.com
Prohlašujeme, že autoři ani provozovatel webu nepřebírají zodpovědnost za případné újmy způsobené využíváním léčebných metod v tomto článku. Ačkoliv jsou recepty, rady nebo léčebné metody v tomto článku psány s nejlepším svědomím autora textu, jejich použití je na vlastní nebezpečí a mělo by probíhat výhradně po konzultaci s vaším lékařem.
