Když se řekne chemie mezi lidmi, většina z nás si vybaví jiskru, která přeskočí při prvním pohledu nebo doteku. Ale ta jiskra není jen poetický výraz. Ve skutečnosti to je docela doslovné. Tělo v tu chvíli opravdu spouští chemickou bouři. V krvi i mozku se během pár sekund rozběhne orchestr hormonů a neurotransmiterů, které řídí všechno od zrychleného dechu po zamilovaný pohled. A právě díky nim se rodí přitažlivost, vášeň i dlouhodobé vztahy
Jak mozek reaguje na zalíbení
Stačí pár vteřin, aby mozek poznal, že se něco děje. Aktivují se centra odměny, která reagují podobně jako při konzumaci čokolády nebo při výhře v loterii. Hlavní roli hraje dopamin, hormon euforie a motivace. Způsobí, že se cítíme nadšení, soustředění a máme chuť být s tím druhým pořád. Do hry se přidává i noradrenalin, který zrychluje tep, zvedá tlak a dodává tělu energii.
Díky němu se nám rozšíří zorničky, ruce se mírně potí a srdce buší o něco rychleji. To, co poeticky nazýváme motýlky v břiše, je vlastně efekt hormonálního koktejlu, který mozek připraví, když ho někdo zaujme. Zajímavé je, že podobná chemie se spouští i při stresu. Mozek totiž nedokáže úplně odlišit vzrušení z přitažlivosti od vzrušení z nebezpečí. Proto se někdy stane, že nás přitahují lidé, se kteří jsou něčím napínaví. Naše tělo si tu směs adrenalinu a dopaminu prostě vyloží jako lásku.
Feromony: tichý jazyk těla
Ačkoliv lidé nemají čich tak vyvinutý jako zvířata, pachy v přitažlivosti hrají překvapivě velkou roli. Tělo produkuje látky zvané feromony, které ovlivňují vnímání druhých, aniž bychom si to uvědomovali.
Výzkumy ukazují, že ženy dokážou podle pachu muže nevědomě vycítit, jak odlišná je jeho imunita od jejich vlastní. Čím větší rozdíl, tím větší přitažlivost. Tělo tím podvědomě vybírá partnera, se kterým by mělo geneticky silnější potomky.
Zároveň se při doteku nebo blízkosti druhého člověka uvolňuje oxytocin, hormon důvěry a sounáležitosti. Ten dokáže změnit i vnímání vůně, hlasu nebo výrazu druhého člověka. Někdy stačí pár minut objetí a mozek začne přepínat do klidového režimu, jako by byl doma.
Co se děje, když se z jiskry stane vztah
První fáze zamilovanosti je jako jízda na horské dráze. Hormony jedou naplno, mozek nespí, tělo vibruje. Ale tahle fáze nevydrží věčně. Po několika měsících začne tělo přepínat z dopaminového opojení na stabilnější režim a na scénu nastupují hormony oxytocin a vasopresin. Ty jsou zodpovědné za pouto, důvěru a pocit bezpečí. Zatímco dopamin nás nutí druhého dobývat, oxytocin nám pomáhá zůstat. Díky němu vzniká pocit blízkosti, loajality a klidu.
V okamžiku, kdy se mezi dvěma lidmi vytvoří silné spojení, tělo přepne do zvláštního režimu. Směs hormonů se ustálí a vzniká něco jako biochemická rovnováha ve dvou. Hladina dopaminu už nelítá jako na horské dráze, místo toho přichází serotonin, který přináší klid a jistotu. Mozek si doslova oddechne. Tělo začne produkovat endorfiny, látky podobné morfinu, které tlumí bolest a vyvolávají pocit spokojenosti.
Proto se říká, že přítomnost milovaného člověka léčí. Není to jen fráze, tělo se skutečně zklidňuje, srdce bije rovnoměrněji a dech se zpomaluje. A když se to všechno spojí dohromady, vznikne to, čemu říkáme opravdová chemie. Taková, která se nedá naplánovat ani vysvětlit, ale rozhodně se dá poznat.
Proto se v dlouhodobých vztazích často říká, že zamilovanost vyprchala, ale přišla jenom hlubší chemie. Není to metafora, mozek opravdu přechází z režimu vášně do režimu spojení. A čím víc společných doteků, objetí nebo sdílených zážitků, tím víc se tenhle systém posiluje.
Hormony nejsou vždy vítané
Chemie ale není vždycky náš kamarád. Někdy nás může pěkně potrápit. Například dopamin má podobný účinek jako droga, chce víc a víc. Proto se může stát, že se člověk zamiluje spíš do pocitu zamilovanosti než do konkrétní osoby.
Naopak nedostatek oxytocinu může způsobit, že se cítíme odpojení, nejistí nebo neschopní vytvořit hlubší vztah. Lidé, kteří mají problém s důvěrou nebo zažili trauma, mívají hladiny oxytocinu nižší. Jejich tělo zkrátka zapomnělo, jak se uvolnit v blízkosti druhého.
A pak je tu ještě kortizol, hormon stresu. Ten se často zapojí do hry, když vztah začíná být komplikovaný. Krátkodobě může přitažlivost dokonce zvýšit, protože napětí zvyšuje adrenalin, ale dlouhodobě působí destruktivně. Vyčerpává tělo i mysl, a chemie se mění ve vyhoření.
Proč si s někým sedneme hned a s někým nikdy
Na první pohled to působí jako náhoda, ale i tahle záležitost má své biologické pozadí. Tělo totiž okamžitě vyhodnocuje stovky drobných signálů, jako je hlas, pach, pohyb, rytmus dechu, výraz tváře. Pokud to všechno do sebe zapadne, mozek to vyhodnotí jako souznění.
Naopak, když rytmus dechu, vůně nebo tón hlasu druhého člověka nesedí s naším, cítíme podivný neklid. Někdy to přisuzujeme intuici, ale ve skutečnosti jde o chemickou neslučitelnost. Mozek prostě necítí soulad. Zajímavé je, že čím víc času s někým trávíme, tím víc se naše těla sladí. Dech, tep i hladiny hormonů se mohou doslova synchronizovat. Proto se říká, že lidé, kteří se mají rádi, si začnou být podobní. Věda to potvrzuje a chemie to jen dokresluje.
Láska není jen v hlavě
To, čemu říkáme chemie, není jen metafora. Je to skutečný koktejl hormonů, který nás spojuje, rozděluje i chrání. Bez něj by láska nebyla tak opojná, přátelství tak silné a zklamání tak bolestivé. Mozek se v lásce chová jako laboratoř. Míchá dávky dopaminu, serotoninu, adrenalinu i oxytocinu, a my jen sledujeme, kam to celé povede.
Zdroj textu: https://www.nationalgeographic.com, https://time.com
Zdroj foto: www.freepik.com
Prohlašujeme, že autoři ani provozovatel webu nepřebírají zodpovědnost za případné újmy způsobené využíváním léčebných metod v tomto článku. Ačkoliv jsou recepty, rady nebo léčebné metody v tomto článku psány s nejlepším svědomím autora textu, jejich použití je na vlastní nebezpečí a mělo by probíhat výhradně po konzultaci s vaším lékařem.
