Latinské jméno kosatce je iris, což se překládá jako brilantnosti a rozmanitosti barvy květů této rostliny. Kosatec patří do čeledi rostlin, která je u nás velice oblíbená právě díky mnoha odrůdám, kterými můžete zpestřit svou zahradu. Kvete od jara a na začátku léta. Od dávných dob stál majestátný Iris jako symbol moci a majestátu – byl zasvěcen Junu a Egypťané jej umístili na obočí Sfingy a na žezlo svých králů, tři listy jeho květy typické pro víru, moudrost a odvahu.
Historie
V roce 1147 měl král Ludvík VII. sen. Podle legendy mu bylo přikázáno, aby si modrý iris vybral jako národní květ. Pro dalších šest set let se iris, známý jako fleur-de-lis ve své stylizované podobě, stal symbolem Francie. Rolníci vysadili domorodé kosatce na okrajích svých doškových střech, takže jeho kořeny by zabránily erozi a absorbovaly další odtok. Lékárny předepisovaly semínka kosatce, aby odstranily zažívací problémy, které trápily středověkou Evropu. Kořen rostliny se smíchal se sirupem proti kašli a přidával se i do čaje proti kašli. Sušený oddenek kosatce se používal tak často, že dostal svůj vlastní název: orris. Prášek Orris má konzistenci podobnou mastku. Díky tomu se stala populární v dětských prášcích a zubních pastách.
Popis
Kosatec je rostlina, pro kterou je typický její masitý, vodorovný kořen nebo oddenek. Tento stonek je vysoký 60 až 90 centimetrů a je poměrně ohebný – na jedné straně zaoblený, na druhé straně ostrý a často rozvětvený. Listy jsou asi 30 centimetrů dlouhé a 1 až 2,5 centimetrů široké, tuhé, pruhované, vztyčené a opláštěné na základně. Jedna rostlina poskytuje květiny v počtu od dvou do šesti, obvykle mají modrou až fialovou barvu. Mohou být ale i bílé, růžové, červené či žluté. Semena jsou četná a plochá.
Pěstování kosatce
Rostlina pochází z jižní Evropy, velmi často se nachází v Itálii, kromě toho je také hojně zastoupena v Maroku. V Anglii je tato rostlina zdaleka nejběžnější rostlinou zahradách a svou popularitu si zaslouží, protože roste i v poměrně složitějších terénech. Nemá ráda přílišnou vlhkost, ale stačí jí obyčejná, dobře obdělávaná půda. Pro růst kosatce se nehodí těžké jílové půdy. Má-li být dosaženo nejlepších výsledků, měly by být pro tyto kosatce připraveny hluboké a bohaté půdy, pak se vám rostlina odmění většími a početnějšími květy. Pro vysazení je nejlepší měsíc duben, ale uchytí se v podstatě kdykoli v sezóně. Ve stejném roce, co jste je vysadili, ještě nebudou produkovat květy, ale během léta dostatečně posílí, aby přežili zimu a následující rok krásně pokvetou. Na jaře je můžete rozmnožit velice snadno tak, že rozdělíte kořenové zásoby této rostliny a opětovně je vysadíte do bohaté půdy.
Sklizeň a zrání rostliny
Výsadba kořene Orris v Toskánsku – lokálně známá jako „giaggiolo“ – je věcí velmi důležitou. Když rostlina začne růst, půda je pečlivě a systematicky zbavována plevele, což se děje tak, že ženy, které procházejí naboso řadami rostlin, vyhazují plevele; celé rodiny rolníků spolupracují při následném sběru, ořezávání a sušení kořenů.
Trvá dva až tři roky, než je rostlina zralá, během druhého roku dosáhne jen mírně řídkého růstu: květiny jsou velmi jemné, ale kořeny jsou dosud nezralé. Ve třetím roce růstu rostlina dosahuje téměř výšky člověka. Plná krása květů trvá v květnu a červnu, v červenci zmizí a uschnou a sláva plantáže skončila.
V obchodu existuje několik druhů Orris, liší se hlavně barvou a péčí, se kterou byly loupány. Nejlepší je Florentine Orris z I. Florentina, která je pečlivě loupaná, téměř bílá, baculatá a velmi voňavá, nepravidelného tvaru, nesoucí malé stopy, kde byly odstraněny kořeny. Veronese Orris z I. Germanica je obvykle poněkud komprimovaná a protáhlá, méně náhle se zužuje než kořen Florentine, méně pečlivě loupaná, nažloutlá barva a poněkud pomačkaná a nemá jemnou vůni Florentine Orris.
Marocký neboli Mogadore Orris, také získané z I. Germanica, nese částice červenohnědého korku, má obecně tmavší barvu a je méně voňavý; kusy jsou také menší, plošší, více smrštěné a často nesou scvrklé zbytky listů na vrcholu. Tato odrůda je někdy bělená oxidem siřičitým. Je zcela nižší než obě předchozí odrůdy.
Zdravotní účinky kosatce
V minulosti se kosatec používal v bylinné medicíně poměrně hojně, avšak v současnosti už tomu tak není. Čerstvý kořen má diuretické, emetické a katartické vlastnosti. Pokud je podáván ve velkých dávkách, způsobuje nevolnost, zvracení a koliku. Původně byla rostlina používána při léčbě bronchitidy a chronického průjmu (pro vnitřní podání byla dávka 5 až 15 zrn). Škrob z oddenku byl dříve považován za léčivý. Vysušený prášek se používal jako šňupací tabák, který byl navíc užitečný k léčbě kýchání a bolestech hlavy. Kousky sušeného kořene se občas žvýkají, aby překonaly nepříjemný dech.
Kosatec je nejoblíbenější pro svou vůni
Hlavní použití sušeného kořene je však v parfumerii a na ochucení prostředků na čištění zubů. Olej se získává destilací práškového kořene a má intenzivní a velmi jemný zápach čerstvých fialek. Používá se komerčně při přípravě těch nejlepších vůní a také se mísí s umělými fialkovými parfémy, jejichž vůně je jemnější. Tento sušený kořen – orris – má sílu posilovat vůni jiných činidel a květů, proto se používá jako fixační prostředek v parfumerii.
Foto
Více fotografií kosatce naleznete pod tímto odkazem.
Zdroje
Kosatec – Wikipedie. [online]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Kosatec
A Greek And Unani Herbal: Iris root. Greek Medicine: Welcome to Greek Medicine [online]. Copyright © 2007 [cit. 23.07.2019]. Dostupné z: http://www.greekmedicine.net/A_Greek_and_Unani_Herbal/herb.php?id=15
Prohlašujeme, že autoři ani provozovatel webu nepřebírají zodpovědnost za případné újmy způsobené využíváním léčebných metod v tomto článku. Ačkoliv jsou recepty, rady nebo léčebné metody v tomto článku psány s nejlepším svědomím autora textu, jejich použití je na vlastní nebezpečí a mělo by probíhat výhradně po konzultaci s vaším lékařem.
