Hlaváček jarní patří mezi vytrvalé rostlinky. Setkat se s ním můžeme jak na zahrádkách ve skalkách, kde se pěstuje díky svému nádhernému vzhledu, tak i ve volné přírodě. Do této skupiny patří více druhů, ale nejznámější je právě hlaváček jarní.
U nás se ve volné přírodě vyskytuje především tam, kde jsou slunečná místa a teplo. Vydat se za ním můžete třeba na Pálavu nebo do oblasti Polabí. Ve světě jej můžeme spatřit v místech, kde jsou suché a teplé louky – stepi Euroasie, Španělsko, jihovýchod Švédska a v teplých nížinách Rakouska, Maďarska nebo Ukrajiny.
Pokud se rozhodnete pěstovat jej na své zahrádce, připravte mu místo, které bude mít propustnou půdu, bude světlé, s dostatkem slunečních paprsků a spíše suššího rázu.
Jeho velké a jasně žluté květy, které se většinou vyskytují v trsech, nelze přehlédnout. Vyskytují se ve větších trsech během měsíců dubna a května. Vzhledem k tomu, že patří mezi ohrožené druhy, je jeho sběr ve volné přírodě zakázaný.
Hlaváček můžete rozmnožovat pomocí semen nebo dělením, to jde však trochu hůře a provádět by se mělo v období po odkvětu
Obsah účinných látek
V hlaváčku jarním se nacházejí glykosidy, které jsou toxické a mají silný účinek na srdce a oběhovou soustavu. Jejich užívání však může předepsat pouze lékař, neboť nesprávné a nevhodné dávkování může být příčinou závažných zdravotních obtíží či trvalého poškození zdraví. Škodlivé látky v rostlině obsažené bývají příčinou bolestí žaludku, zažívacích a střevních obtíží nebo závažných obtíží dýchacích.
Mezi další látky, které se v rostlině vyskytují, patří flavonoidy, saponiny, choliny, fytosteroly, pryskyřice nebo mastné kyseliny.
Hlaváček mají rádi včelaři, neboť se řadí mezi rostliny s velkým obsahem pylu, který je pro včely, během raného jarního období, dokonalým zdrojem bílkovin.
Prohlašujeme, že autoři ani provozovatel webu nepřebírají zodpovědnost za případné újmy způsobené využíváním léčebných metod v tomto článku. Ačkoliv jsou recepty, rady nebo léčebné metody v tomto článku psány s nejlepším svědomím autora textu, jejich použití je na vlastní nebezpečí a mělo by probíhat výhradně po konzultaci s vaším lékařem.
